Legislativa a metodika

Informace pro povinné osoby

Povinné osoby z finančního sektoru

Povinné osoby z finančního sektoru se člení podle toho, zda jsou dozorované pouze FAÚ, nebo i Českou národní bankou (ČNB). ČNB zajišťuje kontrolu plnění AML povinností u těch povinných osob, kde vykonává dohled. Jedná se zpravidla o typově určené povinné osoby, na které AML zákon dopadá ve vztahu k veškeré jejich podnikatelské činnosti, která se s nimi typově pojí.

Všechny ČNB dohlížené povinné osoby by měly své AML povinnosti plnit nejen v souladu s AML zákonem, ale též s vyhláškou ČNB č. 67/2018 Sb., o některých požadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů.

Více na https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/legislativni-zakladna/legalizace-vynosu-z-trestne-cinnosti/. ČNB také poskytuje metodické a výkladové materiály pro tyto povinné osoby a vydává stanoviska ČNB k regulaci finančního trhu v oblasti legalizace výnosů z trestné činnosti.

Vybraná stanoviska a materiály k úvěrovým institucím

1. De-risking

EBA (Evropský orgán pro bankovnictví) vydal dne 5. 1. 2022 stanovisko k problematice de-riskingu, ve kterém řeší snahu úvěrových institucí o odstranění určitého ML/TF rizika tím, že nebudou poskytovat služby klientům z určitých rizikových kategorií. Stanovisko upozorňuje na negativní dopady de-riskingu, a to finanční vyloučení oprávněných zákazníků a vliv na hospodářskou soutěž a finanční stabilitu. Následně se zabývá tím, jak zabránit neodůvodněnému de-riskingu při řízení ML/TF rizik úvěrovou institucí a uvádí, že uplatnění de-riskingu u celých kategorií zákazníků bez řádného zvážení rizikových profilů jednotlivých klientů může být neopodstatněné a může být známkou neefektivního řízení rizik ML/TF.

Vybraná stanoviska a materiály k finančním institucím

1. Osoba oprávněná k provádění administrace investičního fondu anebo zahraničního investičního fondu, právnická osoba, která spravuje majetek způsobem srovnatelným s obhospodařováním investičního fondu a penzijní společnost

  • Investiční fond

    Administrátor investičního fondu je povinnou osobou na rozdíl od obhospodařovatele. Obhospodařovatel investičního fondu (investiční společnost či samosprávný investiční fond) již povinnou osobou podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 4 AML zákona není, avšak může nastat situace, kdy se i tento subjekt povinnou osobou stane. To je spojeno s typem investiční strategie, kterou obhospodařovatel investičního fondu či investiční společnost provádí. Pokud totiž při realizaci investiční strategie provádí regulované činnosti, které podléhají § 2 odst. 1 AML zákona, pak ve vztahu k takové činnosti je povinnou osobou, např. nakupuje nebo prodává nemovité věci, nebo poskytuje úvěry či zápůjčky. Více stanovisko ČNB
     
  • Správa majetku srovnatelná s obhospodařováním investičního fondu

    Výkon „správy majetku srovnatelné s obhospodařováním investičního fondu“, jak ji uvádí ustanovení § 15 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech se řadí mezi činnost poskytovanou povinnou osobu podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) bodu 4 AML zákona, pokud tuto správu vykonává právnická osoba.

  • Patří mezi povinné osoby dle § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona nemovitostní investiční fondy?

Obecně je možné shrnout, že subjekt, který je administrátorem investičního fondu, je povinnou osobou v rámci obchodů a obchodních vztahů (ve smyslu § 4 odst. 1 a 2 AML zákona) s investory investičního fondu a musí ve vztahu k nim splnit všechny povinnosti plynoucí z AML zákona. Naproti tomu subjekt, který je obhospodařovatel investičního fondu, není obecně povinnou osobou a stává se jí až v případě, kdy v rámci obhospodařování (při realizaci investiční strategie) vykonává činnost, která spadá mezi činnosti podle § 2 odst. 1 AML zákona, pak je ve vztahu k takové činnosti povinnou osobou. Investiční společnost se stává povinnou osobou v momentě, kdy začne jednat jako administrátor, nebo pokud začne v rámci obhospodařování vykonávat jinou činnost, která spadá mezi činnosti podle § 2 odst. 1 AML zákona. Pro bližší rozbor této problematiky odkazujeme na stanovisko České národní banky ze dne 4. 1. 2022.

  • Pokud nemovitostní investiční fond v rámci rozšíření svého portfolia kupuje nemovitosti, musí provádět identifikaci a kontrolu konkrétního prodávajícího?

Pokud nemovitostní investiční fond v rámci rozšíření svého portfolia kupuje nemovitosti, jedná se o obhospodařování investičního fondu podle § 5 odst. 1 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech. Přestože subjekt, který obhospodařuje investiční fond, není obecně povinnou osobu podle AML zákona, jelikož v rámci obhospodařování nakupuje a prodává nemovité věci, bude ve vztahu k této činnosti povinnou osobou podle § 2 odst. 1 písm. d) bod 1 AML zákona. Obhospodařovatel investičního fondu tak musí uplatnit vůči konkrétnímu prodávajícímu i kupujícímu nemovitosti všechna opatření, která mu AML zákon ukládá, tedy provádět také identifikaci a kontrolu klienta v souladu s AML zákonem

2. Osoba oprávněná k poskytování platebních služeb nebo vydávání elektronických peněz

Osoba oprávněná poskytovat platební služby je povinnou osobou podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 5 AML zákona a tuto činnost mohou vykonávat jen osoby uvedené v § 5 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, které mají povolení ČNB.

Osoba oprávněná k vydání elektronických peněz je povinnou osobou podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 5 AML zákona a tuto činnost mohou vykonávat jen osoby uvedené v § 6 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, které mají povolení ČNB.

3. Osoba oprávněná k poskytování/zprostředkování leasingu, záruk, úvěrů nebo peněžitých zápůjček anebo obchodování s nimi

  • Finanční leasing

V případě služeb spojených s leasingem je třeba rozlišovat, o jaký typ financování se jedná. Pokud jde o operativní leasing, zde FAÚ dlouhodobě zastává stanovisko, že jde v podstatě o pronájem věcí a tento obor činnosti není podřízen AML zákonu. Opačný závěr je však u finančního leasingu, kde subjekt, který ho poskytuje či zprostředkovává, bude povinnou osobou dle AML zákona.

4. Služby úschovy cenností a pronájem bezpečnostních schránek

Úschova cenností a poskytování bezpečnostních schránek jsou služby, které spadají do AML zákona a mohou být poskytovány nebankovními subjekty na základě živnostenského oprávnění nebo bankovními institucemi v rámci jejich činnosti. Služba spočívající v úschově cenností a poskytování bezpečnostních schránek je založena na smluvním vztahu, který většinou zahrnuje pronájem bezpečnostní schránky či trezoru klientovi k uložení věcí, jejichž povaha to dovoluje.

Tato povinná osoba musí vypracovat písemný systém vnitřních zásad (SVZ) včetně písemného hodnocení rizik a průběžně je aktualizovat. Písemné splnění této povinnost se neuplatní, pokud povinná osoba nezaměstnává či nemá jinak činné jiné osoby, anebo pokud se řídí SVZ jiné povinné osoby za podmínek stanovených v AML zákoně.

5. Pojišťovna, zajišťovna, pojišťovací zprostředkovatel a samostatný likvidátor pojistných událostí při výkonu činností souvisejících s provozováním životního pojištění

  • Pojišťovací zprostředkovatel

Dotaz pokud v rámci jedné pojišťovací smlouvy je poskytována pojistná ochrana více osobám. Kdo bude považován za klienta, a tedy bude provedena identifikace dle AML zákona. Je to pojistník, tedy osoba zavázaná k úhradě pojistného. U ostatních osob pak postačí zaznamenat pouze identifikační údaje nutné k jejich ztotožnění

Povinné osoby z nefinančního sektoru

Hazardní sektor

AML zákon určuje jako povinnou osobu provozovatele hazardní hry podle zákona upravujícího hazardní hry s výjimkou provozovatele peněžité, věcné, okamžité anebo číselné loterie, hry bingo nebo tomboly.

AML zákon tak zavazuje nejen kasina, ale např. též hazardní hry provozované po internetu. Hazardní hry, kde je povinnost registrace klienta, se vyznačují obchodním vztahem mezi povinnou osobou a klientem, na rozdíl od her bez povinnosti registrace dle zákona o hazardních hrách, tj. kurzové sázky na zvířecí dostihy a totalizátorová hra, které jsou posuzovány jako obchod (jednorázový, příležitostný) mimo obchodní vztah.

Metodický pokyn č. 6 – Provádění identifikace a kontroly klienta provozovateli hazardních her (PDF)

Služby spojené s virtuálním aktivem

U převážné většiny služeb spojených s virtuálním aktivem je subjekt, který je poskytuje, povinnou osobou dle AML zákona (§ 2 odst. 1 písm. l) a musí dojít k jeho registraci. Registrace spočívá v ohlášení živnosti volné v oboru činnosti č. 81 „poskytování služeb spojených s virtuálním aktivem“. Osobou poskytující služby spojené s virtuálním aktivem se pro účely AML zákona rozumí osoba, která jako předmět své podnikatelské činnosti kupuje, prodává, uchovává, pro jiného spravuje, převádí či zprostředkovává nákup nebo prodej virtuálního aktiva, poskytuje finanční služby týkající se nabídky nebo prodeje virtuálních aktiv, případně poskytuje jiné obdobné služby spojené s virtuálním aktivem. Typicky se bude jednat o osobu, která zprostředkovává investice do virtuálních aktiv či jejich směnu.

Z dlouhodobého výkladu AML zákona ze strany FAÚ vyplývá, že povinnou osobou, která poskytuje služby spojené s virtuální měnou, nejsou osoby, které:

  • pouze akceptují virtuální měnu jako platbu za zboží nebo služby
  • provozují těžební zařízení či sdruženou těžbu
  • emitují herní měnu, tj. provozovatel počítačové hry emituje herní měnu, ale ta není virtuální měnou

Splní-li kryptoměnový podnikatel registrační povinnost, musí následně v souladu s AML zákonem vypracovat písemný systém vnitřních zásad a s tím související hodnocení rizik. Lhůta ke splnění této povinnosti je do 60 dnů ode dne, kdy se stala povinnou osobou. Následně je třeba začít v praxi plnit další povinnosti stanovené AML zákonem.

Vybraná stanoviska a materiály

  • Stanoviska

Postavení povinné osoby podle § 2 odst. 1 písm. l), respektive podle § 4 odst. 8 AML zákona, tj. osoby poskytující služby spojené s virtuálním aktivem, zakládají mimo jiné i tyto činnosti:

  • koupě, prodej nebo uchovávání virtuálního aktiva
  • správa či převod virtuálního aktiva pro jiného
  • zprostředkování nákupu nebo prodeje virtuálního aktiva
  • poskytování finanční služby týkající se nabídky nebo prodeje virtuálního aktiva,
  • případně poskytování jiné obdobné služby spojené s virtuální měnou.

Mezi poskytování jiné obdobné služby spojené s virtuální měnou povinnou osobou se řadí přeprodávání virtuálních aktiv či emise a vdávání virtuálního aktiva.

Naopak samotná těžba virtuálního aktiva nespadá pod službu spojenou s virtuálním aktivem ve smyslu § 4 odst. 8 AML zákona.

  • Materiály FATF 

FATF Guidance for a Risk-Based Approach to Virtual Assets and Virtual Asset Service Providers

FATF Virtual Assets Red Flag Indicators of Money Laundering and Terrorist Financing

Právnické profese

Podle § 2 odst. 1 písm. g) AML zákona jsou povinnými osobami také notáři a advokáti, a to při úschově majetku klientů nebo při poskytování služeb, které AML zákon výslovně stanovuje. Pojem klient je třeba chápat široce, a proto např. v případě, kdy advokát či notář zastupuje svého klienta při koupi obchodního podílu či provádí úschovu pro účely prodeje nemovitosti, je klientem ve smyslu AML zákona také protistrana tohoto obchodu (tj. kupující nebo prodávající).

Z dotazů, směřujících k postavení zástupce právnické profese jako povinné osoby, uvádíme tyto příklady. Advokát je povinnou osobou i pokud:

  • pouze sepíše kupní smlouvu na nemovitost (tzn. nepodílí se na převodu, neprovádí úschovu kupní ceny atp.)
  • zastupuje klienta při koupi/prodeji věcí či obchodního podílu (prodej/koupě jakéhokoli majetku včetně peněz je součástí jeho správy)
  • poskytuje poradenství při založení svěřenského fondu, konzultaci s klientem stran nastavení fondu a připravuje dokumentaci pro založení fondu (jedná se o činnost v rámci § 2 odst. 1 písm. g) bod 4 AML zákona, a to i když osoba provozující tuto činnost nejedná na základě plné moci, ani není správcem svěřenského fondu, jelikož jde o jednání pro klienta při zakládání svěřenského fondu)
  • na základě plné moci vyjednává nebo přímo právně jedná s bankou při zakládání bankovního účtu pro klienta (FO, PO, svěřenský fond, aj.)
  • vykonává advokacii jako společník právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie (§ 2 odst. 3 písm. b) AML zákona)

Notář není povinnou osobou, pokud jako soudní komisař vede řízení o pozůstalosti.

Česká advokátní komora i Notářská komora České republiky vydaly pro své členy v polovině roku 2021 metodiku AML tzv. Metodická informace k zavedení systému vnitřních zásad zpracovaného pro účely § 21 a § 21a zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů.

Metodika AML pro advokáty

Vybraná stanoviska a materiály

1. Uplatňování povinností podle AML zákona ve vztahu k advokátním úschovám (Vydáno 26. února 2021)

Pokud dojde ke sjednání úschovy peněz klientem či správě cizího (klientova) majetku u advokáta a jejich uložení na zvláštní účet advokáta u banky, pak jsou povinnou osobou ve smyslu § 2 AML zákona ve vztahu k těmto finančním prostředkům a majetku, jak advokát, tak i banka, která úschovní účet vede, a obě tyto povinné osoby musí plnit své zákonné povinnosti stanovené tímto právním předpisem.

Úschovní účet neboli účet úschovy je zvláštní typ účtu vedený u úvěrové instituce, který je určený k ukládání finančních prostředků třetích osob svěřených majiteli účtu (v tomto případě advokátovi) do úschovy nebo správy, a to na základě smlouvy mezi majitelem účtu a třetím subjektem uzavřené v souladu se zvláštními předpisy. Finanční prostředky, se kterými advokát v tomto případě nakládá nebo které spravuje prostřednictvím úschovního účtu, jsou pro něj věcí cizí. Účty úschov mají omezené funkce platebního styku a režim jejich vedení a fungování je stanoven nejen na smluvním základě mezi úvěrovou institucí a advokátem/notářem, kteří jsou dle AML zákona povinnými osobami, ale též na základě právních či stavovských předpisů. Pokud je každá úschova či správa samostatně identifikovaná, vztahuje se na tyto finanční prostředky pojištění vkladů (pro každou úschovu/správu majetku zvlášť), což stanovuje § 41e odst. 6 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), upravuje v § 56 a § 56a správu cizího majetku advokátem, přičemž § 56 odst. 1 stanovuje podmínku, že peníze či jiný majetek přijatý advokátem do správy je advokát povinen uložit na zvláštní účet zpravidla vedený u banky a dle § 56a odst. 3 je advokát povinen uzavřít s klientem smlouvu o správě majetku (v případě úschovy smlouvu o úschově). Jde tedy o požadavek zákona o advokacii na oddělení majetku klienta (jakožto věci cizí) od majetku advokáta a obdobnou podmínku stanovenou v zákoně o bankách pro účely pojištění takových vkladů.

Z výše uvedeného tedy lze učinit závěr, že účet úschovy je produktem, který úvěrové instituce vedou a nabízejí pouze klientům, kteří mají speciální postavení (v tomto případě advokáti/notáři) a jsou současně sami povinnou osobou podle § 2 odst. 1 písm. g) AML zákona. Režim vedení a využívání tohoto účtu je speciální zejména s ohledem na spravování cizího majetku na úschovním účtu klienta, přičemž kontrolu a identifikaci klientů resp. majitelů tohoto majetku, který dávají advokátovi ke správě či do úschovy, má povinnost provádět primárně klient úvěrové instituce, v tomto případě advokát, ale úvěrová instituce je povinna, v souladu s příslušnými ustanoveními AML zákona, provádět ve vztahu ke svému klientovi – advokátovi – identifikaci a kontrolu klienta, která zahrnuje i požadavek na identifikaci vkladatele, jakožto skutečného majitele prostředků na účtu.

Vzhledem k výše uvedenému postavení advokáta, který je nejen povinnou osobou, ale i v postavení klienta jiné povinné osoby (banky), která má (mimo jiné) povinnost provádět kontrolu každého svého klienta dle § 9 AML zákona, je na místě zmínit rozsah kontroly klienta.  Toto AML opatření nemá záměrně zákonem stanoven rozsah a tento je ponechán na povinné osobě, aby prostřednictvím něj mohla plnit další zákonné povinnosti (např. dle § 15a, § 18, § 21a, § 24). Naplnění zásady KYC, stanovení rizikovosti konkrétního klienta a odhalování podezřelého obchodu prostřednictvím kontroly klienta v praxi znamená mít o klientovi nejen dostatek informací, ale činit i další opatření, aby se povinná osoba byť nevědomky nepodílela na jeho protiprávní činnosti. Pokud je tedy advokát v postavení povinné osoby a klienta, může banka v souladu s § 9 AML zákona požadovat jeho součinnost v potřebném rozsahu, kterou je advokát dle § 9 odst. 7 povinen poskytnout včetně předložení příslušných dokladů. V tomto kontextu je třeba vyložit § 27 odst. 1 a 2 AML zákona, které je zvláštním ustanovením o advokátech a notářích, kdy je ve vztahu k advokátům jako klientům banky povinnost kontroly klienta zúžena.

Advokát není považován za povinnou osobu a vztahuje se na něj výjimka z plnění povinností advokáta při výkonu činností, které spadají pod pojem právní služby. Dle § 1 odst. 1 zákona o advokacii tento zákon upravuje podmínky, za nichž mohou být poskytovány právní služby, jakož i poskytování právních služeb advokáty. Poskytování právních služeb v sobě (dle § 1 odst. 2 zákona o advokacii) zahrnuje zastupování v řízení před soudy a jinými orgány, obhajobu v trestních věcech, udělování právních porad, sepisování listin, zpracování právních rozborů a další formy právní pomoci, jsou-li vykonávány soustavně a za úplatu. Jedná se o taxativní výčet činností v § 1 odst. 2 zákona o advokacii, což odpovídá doslovnému výčtu v ustanovení § 27 odst. 1 AML zákona pod písmeny a) až d). Vzhledem k tomu, že správa cizího majetku včetně přijímání peněz a listin do úschovy za účelem jejich vydání dalším osobám mezi tyto taxativně vymezené činnosti nespadá (není právní službou ve smyslu zákona o advokacii), nelze tedy takové jednání subsumovat pod ustanovení § 27 odst. 1 AML zákona. V souladu s výše uvedeným je třeba také vykládat otázku povinnosti mlčenlivosti advokáta stanovenou v § 21 zákona o advokacii, podle níž je advokát povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Jelikož provádění úschov peněz a správa cizího majetku není v taxativním výčtu poskytování právních služeb stanovena, z toho jednoznačně vyplývá, že advokátní mlčenlivost nemůže být oprávněným důvodem pro to, aby advokát odmítl bance součinnost při kontrole klienta, tj. sdělit totožnost vkladatele prostředků do úschovy nebo správy a jejich zdroj.

Pokud tedy advokát jako klient banky zprostředkuje např. platbu soudního poplatku či složení kauce pro svého klienta prostřednictvím svého úschovního účtu na účet soudu, nesouvisí toto jednání s poskytováním právní služby, a tudíž je v rámci takového jednání povinnou osobou v rozsahu § 2 odst. 1 písm. g) bod 4 AML zákona. V takovém případě se nejedná o úschovu finančních prostředků, ale dojde k aplikaci ustanovení pro oblast správy cizího majetku s cílem naplnit klientem požadovanou službu, která spočívá v jednání jménem klienta nebo na jeho účet při platbě, převodu prováděném při bezhotovostní i hotovostním platebním styku, které směřuje k pohybu peněz nebo jej přímo vyvolá (bod 4 výše uvedeného ustanovení). V takovém případě není podstatné, zda advokát bude klienta v daném řízení zastupovat, či nikoliv. Proto nelze výjimku podle § 27 odst. 1 aplikovat na jednání spojené s realizací platby soudního poplatku či kauce, byť tuto platbu pro svého klienta zprostředkuje advokát.

Tento závěr podporuje skutečnost, že platba soudního poplatku ani kauce není speciálním kvalifikovaným jednáním, které by mohl provádět pouze advokát, ale k realizaci tohoto úkonu může dojít i prostřednictvím jakéhokoliv jiného subjektu, anebo i přímo klientem bez využití zprostředkovatele. Výjimka z obecného režimu AML zákona, která se vztahuje na advokáty a notáře, je účelově odůvodněna jejich speciálním, zákonem chráněným postavením jakožto garantů ústavního práva na právní pomoc. Provádí-li advokát činnost, kterou může provádět i ten, kdo toto speciální postavení nemá, je zjevné, že taková činnost nesouvisí s účelem uvedené výjimky.

2. Identifikace prostředků na účtech advokátní úschovy (Vydáno 13. dubna 2017)

V případě sjednání úschovy peněz u advokáta v podobě jejich uložení na zvláštní účet advokáta u banky, jsou povinnou osobou ve smyslu § 2 AML zákona ve vztahu k této úschově jak advokát, tak banka a oba musí plnit své zákonné povinnosti, stanovené tímto právním předpisem. Banka je povinna, v souladu s příslušnými ustanoveními AML zákona, provádět ve vztahu ke svému klientovi – advokátovi – identifikaci a kontrolu klienta, která zahrnuje i požadavek na identifikaci vkladatele, jakožto skutečného majitele prostředků na účtu.

Podle § 21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, je advokát povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Provádění úschov peněz však není bezprostředně poskytováním právních služeb – jde o správu cizího majetku podle § 56 zákona o advokacii, přičemž na tuto činnost se ustanovení § 21 o povinnosti mlčenlivosti použije toliko přiměřeně. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že advokátní mlčenlivost nemůže být oprávněným důvodem pro to, aby advokát odmítl bance sdělit totožnost vkladatele prostředků do úschovy. Nadto je třeba uvést, že požadavek na identifikaci vkladatele jednoznačně směřuje k ochraně klienta, neboť stanoví podmínky, za kterých je pohledávka z vkladu u banky pojištěna (viz. § 41c zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů). V případě, že by advokát porušil povinnost stanovenou zákonem o bankách s odkazem na povinnost mlčenlivosti, ohrozil by tím vklad svého klienta pro případ úpadku banky.

Realitní sektor

Podle § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona jsou povinnou osobou v realitním sektoru tyto tři typy subjektů:

  1. osoba, která nakupuje nebo prodává nemovité věci (v rámci své podnikatelské činnosti)
  2. realitní zprostředkovatel ve smyslu § 2 písm. b) zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování (ZRZ) tj. ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává uzavření realitní smlouvy, která je smlouvou o nabytí práva, jež obsahuje nebo s nímž je spojeno oprávnění užívat nebo požívat nemovitou věc, byt nebo nebytový prostor, ledaže se jedná o ubytování. Je-li tímto právem nájem, podnájem nebo pacht nemovitosti, pak je povinnou osobou jen tehdy, jestliže výše měsíčního nájemného či pachtovného (platby) přesáhne částku 10 000 EUR. Realitní smlouva pokrývá i družstevní podíl v bytovém družstvu.
  3. dražebník dle zákona o veřejných dražbách při činnosti související s dražbou nemovité věci

Pod bod 1 spadají také developeři, a to fyzické i právnické osoby, které investují do výstavby nemovitých věcí určených k jejich dalšímu prodeji.

Vybraná stanoviska a materiály

  • V případě, že realitní zprostředkovatel zprostředkovává realitní smlouvu s hodnotou předmětu alespoň 1.000 EUR (pokud se nejedná o realitní smlouvu, jejímž předmětem je oprávnění užívat nebo požívat nemovitou věc, kde AML zákon stanovuje hodnotu alespoň 10.000 EUR), v tento okamžik nastupuje povinnost identifikace klienta stanovená AML zákonem.
     
  • Jak má dojít k přezkoumání zdroje peněžních prostředků [konkrétně dlouhodobých úspor, z nichž má být uhrazena akontace hypotečního úvěru]? Neexistuje univerzální odpověď. Postup povinné osoby se musí odvíjet od toho, jak velké riziko legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu představuje každý individuální případ (viz § 9 odst. 3 AML zákona). Typová rizikovost případu vyplývá z jeho obecných charakteristik a je na základě vlastního hodnocení rizik praní špinavých peněz či financování terorismu, které je povinnost provést podle § 21a AML zákona. Finanční analytický úřad uvádí užitečné informace o hodnocení rizik na svých internetových stránkách a ve svém Metodickém pokynu č. 9. Další užitečné informace, zaměřené přímo na realitní zprostředkovatele, naleznete na str. 20 a násl. dokumentu, který připravila (v angličtině) mezinárodní organizace Finanční akční výbor (FATF).
     

  • V případě nízkého rizika si můžete vystačit pouze s klientovým čestným prohlášením. Bude tedy stačit, pokud klient pouze uvede, jaký je zdroj prostředků, aniž by to jakkoli prokazoval. Vy toto klientovo prohlášení přezkoumáte tak, že posoudíte, zda je v souladu se všemi ostatními informacemi, které máte resp. již musíte mít k dispozici. Zejména musíte posoudit, zda prostředky odpovídají dané transakci a zda je to v souladu s profilem klienta (tj. s tím, co o klientovi víte). Z prohlášení proto musí být zřejmé, z jakého druhu výdělečné činnosti či nabytého majetku prostředky konkrétně pocházejí. Jestliže tedy klient prohlásí, že se jedná o dlouhodobé úspory, musíte posoudit, zda je to realistické. Pokud dospějete k závěru, že prohlášení je v souladu s ostatními informacemi, tak úspěšně splníte svou povinnost přezkoumat zdroj prostředků. Pokud odhalíte nějaký nesoulad (např. postavení či zaměstnání klienta – klient v exekuci nebo pobírá minimální mzdu - neodpovídá tomu, že uhradí akontaci ve výši 1 000 000 Kč ze svých úspor ze mzdy, vzhledem k nízkému věku není reálné, aby měl tak vysoké úspory), tak od klienta musíte žádat, aby Vám nesoulad vysvětlil a doložil doklady, které jeho prohlášení potvrdí. Klient je povinen poskytnout Vám součinnost (§ 9 odst. 7 AML zákona). Neučiní-li to, pak musíte postupovat podle § 15 odst. 1 AML zákona. V případě vysokého rizika se nesmíte spolehnout jen na čestné prohlášení klienta. Musíte vyjít z dokladů, které jsou více důvěryhodné a ověřitelné a podpoří pravdivost prohlášení (např. daňová přiznání, faktury, smlouvy, výroční zprávy či výpisy z účtu).
     

  • Materiál FATF

    FATF Guidance on the Risk-Based Approach for Real Estate Agents

Auditoři, daňoví poradci, exekutoři

Daňové poradenství zahrnuje nejen daňové poradce, tj. fyzické osoby, které mají právo vykonávat daňové poradenství podle zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ale též „osoby, které se zaváží poskytovat hmotnou pomoc, podporu či poradenství v daňových záležitostech jako hlavní předmět obchodní či profesní činnosti, a to buď přímo, či prostřednictvím jiných osob, s nimiž je uvedená jiná osoba spojená“. Patří sem tedy také daňově poradenské společnosti, auditoři či advokáti při poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných plateb, jakož i ve věcech, které s nimi přímo souvisejí.

Auditoři jako povinné osoby jsou kategorií osob oprávněných provádět auditorskou činnost podle zákona o auditorech.

Příslušné komory vydaly pro své členy v polovině roku 2021 metodiku AML tzv. Metodická informace k zavedení systému vnitřních zásad zpracovaného pro účely § 21 a § 21a zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů.

Metodická pomůcka Komory auditorů ČR

Vybraná stanoviska

  • Případ nového klienta, který udělí daňovému poradci plnou moc na odklad daňového přiznání či na jednorázové zpracování daňového přiznání a dále již není tomuto klientovi poskytována žádná služba. Tuto činnost lze považovat za jednorázový obchod dle ustanovení § 4 odst. 1 AML zákona a nikoliv za obchodní vztah dle ustanovení § 4 odst. 2 AML zákona, neboť zde chybí vyžadovaný prvek trvání či opakujícího se plnění. Co se týče provádění kontroly klienta v případě jednorázových obchodů, ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) bod 1 AML zákona stanoví, že kontrolu klienta provádí povinná osoba (mimo jiné) před uskutečněním obchodu mimo obchodní vztah (při naplnění podmínek pro provedení identifikace dle ustanovení § 7 odst. 1 AML zákona) nejpozději v době, kdy je zřejmé, že tento obchod dosáhne hodnoty 15.000 EUR nebo vyšší. Obchod je v případě tzv. právnických a poradenských profesí třeba vnímat nejenom jako vztah daňový poradce – klient, ale povahu a hodnotu obchodu je třeba vztáhnout na činnost klienta v souvislosti se službou, která je mu poskytována např. obchody takového klienta s jeho dalšími smluvními partnery, zdroj financování majetku, jde tedy o jeho podnikatelskou činnost, kde v souvislosti s ní je vypracované daňové přiznání, apod. Výši hodnoty takového obchodu (tedy zda daný jednorázový obchod mimo obchodní vztah překročí 1.000 EUR, resp. 15.000 EUR) tedy určuje „hodnota předmětu plnění“ (nikoliv výše odměny daňového poradce za poskytnuté služby, jak je často nesprávně interpretováno). Uvedené lze vykládat tak, že pokud klient daňového poradce za zdaňovací období, za které je daňové přiznání zpracováváno, např. uzavírá obchody s dalšími smluvními stranami ve výši přesahující 1.000 EUR, resp. 15.000 EUR, či v rámci jeho podnikatelské činnosti za toto zdaňovací období např. proběhla fúze obchodních korporací (u kterých lze obecně předpokládat částku vyšší než 15.000 EUR), je daňový poradce povinen provést identifikaci, resp. kontrolu klienta, právě s ohledem na hodnotu těchto finančních prostředků, resp. hodnotu fúze, nikoli s ohledem na výši odměny za poskytnutí takových služeb klientovi. Uvedené lze obdobně (a přiměřeně) vztáhnout rovněž na jednorázové poskytování daňového poradenství, a to zejména z toho důvodu, že daňoví poradci mohou být (a jsou) klienty vyhledáváni se žádostmi o právní poradenství právě za účelem legalizace výnosů z trestné činnosti nebo za účelem financování terorismu.

Účetní

Ustanovení § 2 odst. 1 písm. e) AML zákona stanoví, že pro účely tohoto zákona se povinnou osobou rozumí „…osoba oprávněná provozovat živnostenskou činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence podle živnostenského zákona“. Povinnou osobou je tak každý subjekt, který vykonává některou z těchto činností, avšak za podmínky, že ji vykonává jako předmět svého podnikání. Z toho vyplývá, že účetní, který je zaměstnán ve společnosti, pro kterou vykonává účetní služby, na pracovní poměr, nebude považován za povinnou osobu.

Služby pro právnické osoby nebo svěřenské fondy

Jedná se o povinnou osobu, která je v zahraničí označována anglickou zkratkou TCSP (Trust and Company Service Provider). Postavení této osoby je jiné, než má advokát či notář, coby povinná osoba ve speciálním režimu. Činnosti, které sem spadají, dlouhodobě vymezuje ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) bodu 5 AML zákona a patří sem:

  1. zakládání právnických osob nebo svěřenských fondů,
  2. jednání za právnickou osobu nebo svěřenský fond, pokud výkon této služby je pouze dočasný a souvisí se založením a správou právnické osoby nebo svěřenského fondu,
  3. poskytování sídla, adresy, popřípadě i dalších s tím souvisejících služeb pro jinou právnickou osobu – typicky se bude jednat o tzv. virtuální poskytování sídla, kdy půjde o úplatné formální poskytnutí sídla zpravidla pro účely jeho zápisu do obchodního rejstříku, nebo o služby spojené s přebíráním pošty.
  4. jednání jako pověřený akcionář pro jinou osobu, pokud tato není společností, jejíž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu a která podléhá požadavkům na zveřejnění informací rovnocenným požadavkům práva Evropské unie, nebo
  5. jednání za tuto osobu, jíž je služba poskytována v rámci činností uvedených pod ustanovením § 2 odst. 1 písm. g).  Jako příklad této povinné osoby lze uvést inkasní společnost, která spadá pod bod 5 ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 písm. g) bod 5 AML zákona, kdy se tento subjekt podílí na inkasu plateb a následných převodech (včetně vkladů či výběrů hotovosti) pro svého klienta či v jednání za něj.
     

Obchod s uměním nebo předměty kulturní hodnoty

Obecně lze říci, že se jedná o trh s uměním. Tuto kategorii povinných osob reprezentují osoby, které:

  1. obchodují či zprostředkovávají obchod s uměleckými díly podle přílohy č. 3 AML zákona, pokud jejich hodnota dosáhne alespoň 10 000 EUR,
  2. obchodují či zprostředkovávají obchod s kulturními památkami nebo předměty kulturní hodnoty,
  3. skladují ve svobodných pásmech (na základě oprávnění) umělecká díla podle přílohy č. 3 AML zákona (pokud jejich hodnota dosáhne alespoň 10 000 EUR), kulturní památky nebo předměty kulturní hodnoty.

Klientem jsou zde obě strany obchodu, tj. jak klient, který je v pozici kupujícího, tak i subjekt prodávající umělecký předmět, resp. předmět kulturní hodnoty/kulturní památku. Pokud klient provádí jednorázovou koupi/prodej jde o tzv. jednorázový obchod, ale v případě, že půjde o klienta, který využívá služeb povinné osoby opakovaně či trvale, bude se jednat o obchodní vztah. Obchodním vztahem je vždy také např. registrace klienta pro účely on-line aukce uměleckých předmětů.

Asociace starožitníků, z.s. zpracovala pro své členy návodné materiály v oblasti AML/CFT.

Obchod s použitým zbožím

Za povinnou osobu dle AML zákona je považována osoba oprávněná k obchodování s použitým zbožím nebo ke zprostředkování takových obchodů nebo k přijímání věcí do zástavy tzv. zastavárny. Do kategorie obchodníka s použitým zbožím bude například spadat prodejce ojetých vozidel.

Svěřenský správce

Správce svěřenského fondu je povinnou osobou v souladu s § 2 odst. 1 písm. m) AML zákona, stejně jako osoba v obdobném postavení tzn. nejen u svěřenského fondu, ale i u zřízení s obdobnou strukturou nebo funkcemi, které nemá právní osobnost a řídí se právem jiného státu např. trusty, fiducie, Treuhand či fideicomiso.

Další povinné osoby

Provádí-li podnikatel nebo jakákoli právnická osoba obchod v hotovosti v hodnotě 10 000 EUR nebo vyšší, je v průběhu takového obchodu ad hoc povinnou osobou. Za platbu v hotovosti se považuje také platba vysoce hodnotnými komoditami, jako jsou zejména drahé kovy nebo drahé kameny (§ 54 odst. 5 AML zákona). V takovém případě má tato osoba pro tento konkrétní obchod povinnosti popsané v § 28 AML zákona.

  • Příklady:

Týká se to všech podnikatelských subjektů bez ohledu na obor činnosti či předmět podnikání (týká se to např. i neziskových organizací), které jinak nejsou povinnou osobou a realizují v hotovosti obchod nad 10 000 EUR, přičemž není rozhodující, zda daná povinná osoba hotovost přijímá či vyplácí, a zda je obchod v hotovosti realizován v rámci jednoho či vícero plnění. Za obchod je považován například prodej (dražba) jedné věci či služby nebo uceleného souboru věcí (služeb).

Jako příklad lze uvést také vydávání dluhopisů – přestože se AML zákon nevztahuje na vydávání dluhopisů per se, emitent se přesto může stát povinnou osobou na základě § 2 odst. 2 písm. c) nebo d) AML zákona. Nabývá-li totiž investor dluhopisy, jejichž emisní kurz činí v souhrnu alespoň 10 000 EUR a investor ho hradí v hotovosti, pak musí emitent vůči tomuto investorovi uplatnit postupy plynoucí z AML zákona.

Newsletter

Chcete mít přehled o aktuálních informacích ze světa AML a mezinárodních sankcí? Odebírejte náš newsletter a budete vždy v obraze.

Odebíráním newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů.