Identifikace klienta

Povinnost identifikace klienta je stanovena v § 7 AML zákona a výčet identifikačních údajů upravuje § 5 tohoto zákona. Provádění identifikace klienta pak AML zákon umožňuje různými způsoby, přičemž modifikace vždy zohledňuje riziko praní peněz a financování terorismu případně i typ povinné osoby či existenci obchodního vztahu.

• Základní způsob identifikace je dle § 8 AML zákona za fyzické přítomnosti (tváří v tváří) identifikovaného a dle § 8a AML zákona provedení identifikace prostřednictvím prostředku pro elektronickou identifikaci s vysokou úrovní záruky vydaného a používaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace jako např. eObčanka nebo prostřednictvím tzv. bankovního identifikačního prostředku.

• Identifikace prostřednictvím veřejné listiny tzv. zprostředkovaná identifikace může být dle § 10 AML zákona prováděna notářem nebo kontaktním místem veřejné správy (CzechPoint), a to pouze na žádost klienta nebo povinné osoby.
• Různé způsoby převzetí identifikace upravuje § 11 a § 12 AML zákona. Obecně platí, že převzetí identifikace je přípustné jen v případě, že povinná osoba, od které jsou tyto úkony přebírány, je provedla v souvislosti se vznikem obchodního vztahu. Spadá sem i identifikace na dálku podle § 11 odst. 7 za využití kontrolní platby provedené klientem z jeho účtu a dále stanovených podmínek …
• Zjednodušenou identifikaci za stanovených podmínek umožňuje § 13 AML zákona, avšak pouze za předpokladu, že povinná osoba nemá pochybnosti o splnění zákonem požadovaných podmínek

Související metodické pokyny:

Metodický pokyn č. 6 – Provádění identifikace a kontroly klienta provozovateli hazardních her (PDF)

Metodický pokyn č. 7 - Opatření vůči politicky exponovaným osobám + vnitrostátní seznam funkcí PEP (PDF)

Informace k bankovní identitě (BankID)

AML zákon umožňuje v souladu s § 8a odst. 1 písm. b) identifikaci klienta pomocí bankovního prostředku elektronické identifikace.

Od 1. 1. 2021 tak lze dle § 8a odst. 2 písm. b) AML zákona využít k identifikaci pro účely tohoto zákona bankovní prostředky elektronické identifikace, upravené v § 38ab až §38ac zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Jeho podstata spočívá v tom, že prostředek elektronické identifikace tzv. bankovní identitu (BankID), využívaný běžně k přihlašování do internetového bankovnictví, je možné použít k provedení elektronické identifikace klienta vůči třetím stranám, včetně povinných osob podle § 2 AML zákona.

Pomocí BankID lze identifikovat jak klienta – fyzickou osobu, tak fyzickou osobu za klienta jednající.

Pokud je klientem právnická osoba, je třeba v kontextu dané metody identifikace postupovat následovně:

1. Podle § 8 odst. 2 písm. b) AML zákona povinná osoba zaznamená a ověří identifikační údaje dané právnické osoby [vymezené v § 5 odst. 1 písm. b) AML zákona] z dokladu o její existenci získaného z důvěryhodného zdroje (například z výpisu z obchodního rejstříku dostupného na https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik).
2. Místo identifikace zástupce této právnické osoby za jeho fyzické přítomnosti podle § 8 odst. 2 písm. a) AML zákona, provede jeho identifikaci distančně, pomocí BankID.
3. Nakonec povinná osoba podle § 8 odst. 6 AML zákona ověří oprávnění zástupce jednat za tuto právnickou osobu (např. z plné moci, jež může mít i elektronickou formu, případně z obchodního rejstříku).

Identifikace prostřednictvím BankID nevyžaduje, aby klient zasílal povinné osobě kopii svého průkazu totožnosti, či aby v její prospěch proběhla takzvaná kontrolní platba z účtu vedeného na jméno klienta (tato opatření se váží k metodě identifikace na dálku podle § 11 odst. 7 AML zákona).

Bankovní prostředky elektronické identifikace tj. BankID jsou využívány na smluvní bázi. Povinná osoba mající zájem tuto metodu využít se tak musí obrátit buď na konkrétní banku, či na tzv. poskytovatele identifikačních služeb podle § 38aa zákona o bankách, jehož prostřednictvím může využívat bankovní prostředky elektronické identifikace od více bank. Banky využití prostředků elektronické identifikace typicky zpoplatňují.

Kontrola klienta

Povinnost kontroly klienta je upravena v metodickém pokynu č. 9, který je primárně určen uvěrovým a finančním institucím.

Vybraná stanoviska vydaná k problematice kontroly klienta

1. Kontrola klienta a její rozsah (vydáno 23. 3. 2020)

Ustanovení § 9 AML zákona zakotvuje nejen výslovnou povinnost kontroly klienta pro povinné osoby, ale také vytváří nástroje, které povinné osobě umožňují tuto zákonnou povinnost plnit. tzn. získat o klientovi, obchodu či obchodním vztahu informace v rozsahu potřebném pro posouzení, zda obchod je či není podezřelý. Toto ustanovení je třeba chápat v celém jeho kontextu. Povinná osoba může stanovit rozsah kontroly klienta typově (podle klienta a podle obchodu), případně i individuálně. Zjišťované informace o klientovi, jeho obchodech a dalších činnostech, by měly být relevantní službám, které klient po povinné osobě požaduje a měly by jí tak poskytovat dostatek informací k hodnocení rizikovosti z hlediska možného zneužití k legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu. Povinná osoba musí být schopna posoudit, zda jednotlivé transakce skutečně souvisí například s podnikatelskou činností klienta nebo jeho obvyklými příjmy, zda odpovídají jeho běžné činnosti apod.

V případě navázání obchodní vztahu s klientem je kontrola klienta kontinuálním procesem, který povinná osoba uplatňuje v souladu s AML zákonem a svými interními pravidly a procesy, a to po celou dobu trvání tohoto vztahu. Celý proces kontroly klienta je naplněním zásady „poznej svého klienta“, což v praxi znamená mít o klientovi dostatek informací k tomu, aby se povinná osoba byť nevědomky nepodílela na protiprávní činnosti;

Vzhledem k širokému spektru povinných osob dle AML zákona a produktů a služeb, jež klientům poskytují, není tento proces záměrně detailně specifikován. Základní složky kontroly klienta sice stanoví ustanovení § 9 odst. 2 AML zákona, avšak současně platí, jak již bylo uvedeno výše, že se kontrola provádí v rozsahu potřebném k posouzení možného rizika legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu v závislosti na typu klienta, obchodního vztahu, produktu nebo obchodu (ustanovení § 9 odst. 3 AML zákona). Při posuzování rizika se zohlední rizikové faktory, které povinná osoba ve vztahu ke své specifické činnosti a klientům typově zanalyzovala v hodnocení rizik podle ustanovení § 21a AML zákona (ustanovení § 9 odst. 4 AML zákona).

Jinými slovy, s výjimkou výše nastíněných principů nelze výslovně stanovit přesný rozsah a postup při kontrole klienta, jelikož AML zákon ponechává povinným osobám prostor, aby si na základě vlastního posouzení možných rizik legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu stanovily rozsah kontroly klienta a postup jejího provádění, a to jak typově (v závislosti na druhu klienta, produktu nebo služby), tak na základě okolností konkrétního obchodního vztahu či obchodu a jeho rizikovosti.

Přístup povinné osoby se navíc může (a měl by se) měnit v průběhu obchodního vztahu či obchodu v závislosti na jeho vývoji. Každopádně ať už se povinná osoba rozhodne provádět kontrolu klienta jakkoli, musí být při případné kontrole ze strany dozorčího úřadu schopna obhájit přiměřenost rozsahu konkrétní kontroly klienta a doložit způsob jejího provedení (ustanovení § 9 odst. 3 AML zákona).

Oznamování podezřelých obchodů

Vybraná stanoviska vydaná k problematice oznamování podezřelých obchodů

1. Odklad splnění příkazu klienta podle § 20 zákona č. 253/2008 Sb. (vydáno 3. srpna 2018)

Ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb. je dočasným zajišťovacím opatřením, které povinná osoba při nebezpečí z prodlení uplatní vůči majetku, který je předmětem oznámení podezřelého obchodu. Vztahuje se k manipulaci s tímto majetkem, ke které by mohlo dojít na základě dispoziční pravomoci klienta; je tím vyjádřeno, že neomezuje např. dispozice s tímto majetkem na základě rozhodnutí státních orgánů. Toto zajištění trvá od okamžiku, kdy povinná osoba zjistila podezřelý obchod, přičemž počítání lhůty 24 hodin započne až okamžikem přijetí oznámení podezřelého obchodu Finančním analytickým úřadem. Ustanovení nekonkretizuje, zda se jedná o splnění příkazu klienta daného s předstihem (např. i formou „trvalého příkazu“), příkazu souvisejícího se zjištěním podezřelého obchodu, nebo příkazu, který bude přijat až po oznámení podezřelého obchodu. S ohledem na současně používané formy moderního obchodního styku je přitom třeba předejít i manipulaci s tímto majetkem takovými prostředky, kdy např. převod může být uskutečněn automaticky bez nutnosti (ale i možnosti) zásahu ze strany pracovníků povinné osoby (elektronické příkazy, použití platebních karet apod.); majetek je proto nutno zajistit i proti těmto možnostem nakládání.

PEP

Ustanovení § 4 odst. 5 písm. a) AML zákona definuje politicky exponovanou osobu (dále jen „PEP“) jako fyzickou osobu, která je nebo byla ve významné veřejné funkci s celostátním nebo regionálním významem. Podle ustáleného výkladu FAÚ se jí rozumí veřejná funkce značného významu, která s sebou nese významné rozhodovací pravomoci a jejíž rozhodnutí dopadá na nakládání s finančními prostředky. Z toho důvodu u těchto osob FAÚ, v souladu s mezinárodními standardy a evropským právem, spatřuje zvýšené riziko legalizace výnosů z trestné činnosti, a proto vůči nim musí být přijata zesílená AML/CFT opatření.

Metodický pokyn č. 7 - Opatření vůči politicky exponovaným osobám + vnitrostátní seznam funkcí PEP k 9. 10. 2020 (PDF)

Vybraná stanoviska vydaná k problematice politicky exponovaných osob

1. Vnitřní zohlednění rizika ML/FT u PEP (vydáno 9. 7. 2021)

Metodický pokyn Finančního analytického úřadu č. 7 – Opatření vůči politicky exponovaným osobám ze dne 9. října 2020 umožňuje povinným osobám, aby si své klienty se statusem politicky exponované osoby, které jsou obecně rizikovou klientelou, dále ještě rozčlenily podle nižší/vyšší míry rizika do dalších podskupin tak, aby jednotlivá opatření byla přiměřená rizikovosti klienta PEP. Rozčleněním klientů PEP podle nižší/vyšší míry rizika lze korigovat hloubku provádění jednotlivých opatření, což v praxi znamená, že u klienta PEP s nízkým ML/TF rizikem je dostačující např. čestné prohlášení klienta, u klienta PEP s vyšším rizikem je třeba při zjišťování původu jeho majetku využít i další informační zdroje (např. daňové přiznání apod.). Nejen způsob, ale také rozsah zjišťování původu majetku PEP bude odrážet rizikově orientovaný přístup povinné osoby.

Je třeba zdůraznit, že i přes stanovení nízké míry ML/TF rizika u některých klientů PEP je třeba k této skupině osob přistupovat se zvýšenou obezřetností, jelikož tyto osoby mohou představovat potencionálně vyšší riziko spojené s legalizací výnosů z trestné činnosti a financováním terorismu.

2. Kontrola klienta PEP – původ majetku (vydáno 6. 11. 2020)

AML zákon upravuje PEP a opatření s nimi spojená v řadě svých ustanovení. Ustanovení § 9 odst. 2 písm. e) AML zákona stanoví povinným osobám povinnost přijmout v rámci obchodního vztahu s PEP též přiměřená opatření ke zjištění původu jejího majetku. Jedná se o ustanovení, které upravuje danou povinnost v případě obchodního vztahu pouze s PEP, je však třeba upozornit, že na daného klienta se vztahuje též ustanovení § 9 odst. 2 písm. d) AML zákona, které stanovuje, že mají být přezkoumány zdroje peněžních prostředků nebo jiného majetku, kterého se obchod nebo obchodní vztah týká. Je tak třeba rozlišovat opatření vedoucí ke zjištění původu majetku PEP a zdroje peněžních prostředků nebo majetku, který je předmětem konkrétního obchodu/obchodního vztahu. Obecně je za „původ majetku“ považován majetek a finanční prostředky, které klient PEP získal během delšího časového období a které tvoří celé jeho bohatství. Naproti tomu „zdroj peněžních prostředků nebo majetku“  označuje prostředky, které klient získal v souvislosti s konkrétním obchodním vztahem nebo konkrétní transakcí např. u prováděného auditu či zpracování daňového přiznání pro klienta PEP by se jednalo o konkrétní majetek a finanční prostředky, které jsou předmětem tohoto auditu či daňového přiznání.  Pro další výklad této problematiky si dovolujeme v této souvislosti odkázat na metodický pokyn č. 7 „Opatření vůči politicky exponovaným osobám“. Tento metodický pokyn podrobně upravuje pojem „přiměřená opatření ke zjištění původu majetku“ tak, aby byly v praxi odstraněny výkladové nejasnosti a aby byl v rámci kontroly klienta sjednocen ze strany povinných osob postup vůči PEP. Tento metodický pokyn je určen všem typům povinných osob.

Mlčenlivost

Vybraná stanoviska vydaná k problematice mlčenlivosti

1. Mlčenlivost (vydáno 3. srpna 2018)

Zvláštní úprava mlčenlivosti v § 38 zákona č. 253/2008 Sb. se vztahuje k oznámení a šetření podezřelého obchodu a i s ohledem na § 39 tohoto zákona a celý kontext zákona, jakož i jeho prameny v mezinárodních smlouvách a dalších mezinárodních dokumentech je zřejmé, že smyslem tohoto ustanovení je zejména:

• nerušený průběh šetření podezřelého obchodu,
• ochrana zpracovávaných a uchovávaných informací po dobu, než jsou výsledky šetření předány jinému orgánu podle § 32 zákona č. 253/2008 Sb.,
• zachování možnosti použití zajišťovacích opatření vůči majetku v případném následném trestním řízení,
• ochrana osob, které oznamují podezřelé obchody, před hrozbami nebo nepřátelskými činy.

Tato zvláštní ochrana u části informací ztrácí význam po ukončení šetření Finančního analytického úřadu (dále jen „FAÚ“) a podání oznámení orgánům činným v trestním řízení, případně po přijetí vlastních opatření těmito orgány v rámci trestního řízení. To však nelze vztáhnout na informace popsané v poslední výše uvedené odrážce, tedy takové, které by případně byly způsobilé ohrozit konkrétní osoby na straně povinné osoby jako oznamovatele například tím, že k nim získá přístup osoba, jíž se takové oznámení týkalo. Tyto informace proto nejsou součástí oznámení FAÚ orgánům činným v trestním řízení.

Vzhledem k tomu, že některá šetření podezřelých obchodů spolu souvisí, přehled o stavu šetření má pouze Finanční analytický úřad, který tak jako jediný může prohlásit, zda již nastaly skutečnosti pro poskytnutí určitých informací z oznámení podezřelého obchodu konkrétnímu žadateli, včetně orgánu činného v trestním řízení.

Z uvedeného vyplývá, že s dotazy, které se týkají obsahu oznámení podezřelého obchodu (či obecně komunikace mezi povinnou osobou a FAÚ) a zejména s žádostmi o poskytnutí obsahu oznámení podezřelého obchodu (a případně i související korespondence mezi povinnou osobou a FAÚ) by se oprávnění včetně orgánů činných v trestním řízení měli zásadně obracet na FAÚ, který důvodnost žádosti posoudí a rozhodne zda, případně v jakém rozsahu a formě lze příslušné informace poskytnout. Tím není omezeno sdělení informace povinnou osobou orgánu činnému v trestním řízení, zda a případně kdy v konkrétním případě bylo/nebylo podáno oznámení podezřelého obchodu.

Mlčenlivost podle § 38 zákona č. 253/2008 Sb. nebrání výkonu kontrolní činnosti na základě jiných právních předpisů oprávněných instituci (např. bankovní dohled, Úřad pro ochranu osobních údajů) u subjektů, na které se uvedený zákon vztahuje. Tato kontrola může zahrnovat jak osobní údaje shromážděné na základě zákona č. 253/2008 Sb., tak i nakládání s nimi v souvislosti s podáním oznámení podezřelého obchodu. Kontrolní orgány jsou pak vázány mlčenlivostí podle § 38 odst. 3 tohoto zákona.

Skutečný majitel

Povinnost zjišťovat skutečného majitele v rámci identifikace a kontroly klienta a postup při zjištění nesrovnalostí ve smyslu § 15a AML zákona je podrobněji upraveno v metodickém pokynu č. 3. 

Více informací k evidenci skutečných majitelů naleznete v Příručce evidování skutečných majitelů – dokument Ministerstva spravedlnosti (PDF)

Vybraná stanoviska vydaná k problematice skutečných majitelů

1. Skutečný majitel a SJM  (vydáno 9. srpna 2021)

V souvislosti se situací, kdy osoba, jež je společníkem s relevantně velkým podílem v právnické osobě, má manžela či manželku, vyvstává v kontextu institutu skutečného majitele a navazujících pravidel s ohledem na skutečnost, že podíl je podle § 709 odst. 3 občanského zákoníku součástí společného jmění manželů, několik otázek.

První spočívá v tom, zda tento manžel či manželka naplňuje definici koncového příjemce ve smyslu § 2 písm. c) zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů (dále jen „ZESM“), a zda v důsledku toho naplňuje i definici skutečného majitel podle § 2 písm. e) tohoto zákona.

Druhá spočívá v tom, zda je s ohledem na smysl a účel ZESM nezbytné tohoto manžela či manželku zapisovat jako skutečného majitele do evidence skutečných majitelů.

Třetí spočívá v tom, zda je nutné, v případě absence zápisu tohoto manžela či manželky v evidenci skutečných majitelů, postupovat podle § 15a AML zákona.

První dvě otázky jsou úzce navázány na ZESM, jehož gestorem je Ministerstvo spravedlnosti. Finanční analytický úřad v tomto směru nemá žádný důvod odchylovat se od výkladu prezentovaného Ministerstvem spravedlnosti v Příručce evidování skutečných majitelů, který ve zkratce spočívá v tom, že ačkoli z formálního hlediska tato osoba skutečným majitelem je a lze ji zapsat do evidence skutečných majitelů, není s ohledem na smysl a účel zákona nezbytné zápis provést, přičemž jeho absence by neměla vést k zahájení řízení o nesrovnalosti.

V rámci třetí otázky se pak předchozí závěry promítají do roviny kontroly klienta podle AML zákona. Finanční analytický úřad tak zastává stanovisko, že povinná osoba nemusí postupovat podle § 15a AML zákona v situaci, není-li v evidenci skutečných majitelů zapsána fyzická osoba, jejíž postavení skutečného majitele se odvíjí pouze od toho, že je manželem či manželkou osoby, jež je společníkem s dostatečně velkým podílem v obchodní korporaci, přičemž tento podíl je součástí společného jmění manželů.

2. Zápis insolvenčního správce do evidence skutečných majitelů (vydáno 9. srpna 2022)

Banka zajišťující výplatu náhrad je při provádění výplaty v postavení povinné osoby podle předpisů proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a jako taková musí plnit povinnosti identifikace a kontroly klienta. Mezi tyto povinnosti patří zjištění totožnosti skutečného majitele a jeho ověření z důvěryhodných zdrojů, typicky z evidence skutečných majitelů, a to za předpokladu, že oprávněná právnická osoba má povinnost informaci v evidenci uvádět. Pokud nicméně povinná osoba vyvine potřebné úsilí k ověření z evidence skutečných majitelů, v úvahu přichází i ověření z jiné evidence, za předpokladu, že je možné ji považovat za důvěryhodný zdroj.

Odpověď na otázku, zda má být v evidenci skutečných majitelů zapsán v případě oprávněné právnické osoby, která je v úpadku, vždy insolvenční správce (ať už samostatně nebo vedle jiných osob), nebo stačí zápis jiné osoby jako skutečného majitele (bez zápisu insolvenčního správce), je otázkou výkladu zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, ve znění pozdějších předpisů, k jehož výkladu je příslušné Ministerstvo spravedlnosti.

Dle Ministerstva spravedlnosti není jednoznačné, zda lze insolvenčního správce považovat za osobu ve vrcholném vedení dle definice § 2 písm. i) ZESM, a tedy zda tento může být případně náhradním skutečným majitelem korporace v úpadku. Zápis insolvenčního správce do evidence jakožto náhradního skutečného majitele lze podle Ministerstva spravedlnosti v tomto případě považovat za formalismus.

Odkaz na plnou verzi stanoviska:

https://insolvence.justice.cz/wp-content/uploads/2022/08/stanovisko_final.pdf

Vysoce rizikové třetí země

Vybraná stanoviska vydaná k problematice vysoce rizikových třetích zemí

1. Seznam vysoce rizikových zemí (vydáno 5. ledna 2018)

V souvislosti s často se opakujícími dotazy ohledně seznamu tzv. rizikových zemí vydává Finanční analytický úřad následující doporučení. Toto doporučení je primárně určeno pro povinné osoby ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“), ale praktické využití může nalézt i u široké veřejnosti, např. u subjektů obchodujících s některou z těchto jurisdikcí.

Povinnost zohlednit faktory možného vyššího rizika včetně faktorů zeměpisného rizika vyplývá povinným osobám z ustanovení § 21a odst. 1 AML zákona.

Z demonstrativního výčtu faktorů možného vyššího zeměpisného rizika, jak jsou tyto uvedeny v bodě 3 přílohy 2 k AML zákonu, je zřejmé, že hledisek, pro které může být konkrétní země považována za rizikovou, je celá řada.

Uvedený seznam vysoce rizikových zemí by měl být považován za minimální standard, přičemž v závislosti na mezinárodním vývoji logicky nejde v žádném případě o seznam konečný. Finanční analytický úřad nikterak nebrání jeho rozšíření podle konkrétních okolností, naopak doporučuje s tímto seznamem pracovat a lze jej jistě rozšiřovat o země rizikové i z dalších hledisek, kupříkladu se nabízí do něj zařadit země všeobecně považované za tzv. daňové ráje. Tyto země FAÚ do seznamu nezařazuje z důvodu absence definice takového pojmu. Bude tudíž na každé povinné osobě či dalších uživatelích tohoto seznamu, o jaké další jurisdikce si svůj seznam rizikových zemí rozšíří.

AKTUÁLNÍ - Seznam vysoce rizikových zemí EU a FATF ke dni 16. 3. 2023 (XLSX)

Pro seznamy vysoce rizikových zemí podle EU a FATF, které již nejsou platné, navštivte archiv.

Stanovisko k výkladu některých ustanovení zákona č. 253/2008 Sb. v souvislosti s otázkou „Jak přistupovat k Rusku jako vysoce rizikové třetí zemi?“

Stanovisko k výkladu některých ustanovení zákona č. 253/2008 Sb. v souvislosti s otázkou „Jak přistupovat k Rusku jako vysoce rizikové třetí zemi?“

V návaznosti na aktualitu zveřejněnou na stránkách Finančního analytického úřadu (dále také „FAÚ“) dne 12. prosince 2022, kdy bylo Rusko Evropským parlamentem[1] a následně pak Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR (usnesení ze dne 15. 11. 2022[2]) označeno za stát, který podporuje terorismus,  FAÚ vyzval povinné osoby[3], aby považovaly Rusko za vysoce rizikovou třetí zemi ve smyslu § 9 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“).

S ohledem na výše uvedené je tak Rusko považováno za vysoce rizikovou třetí zemi z jiného důvodu, než je zařazení na seznam vydávaný Evropskou komisí nebo na seznam FATF a v reakci na tuto skutečnost by povinné osoby měly:

1. promítnout zařazení Ruska na seznam vysoce rizikových třetích zemí do svého hodnocení rizik a svých vnitřních předpisů
2. uplatňovat zesílenou identifikaci a kontrolu klienta ve smyslu § 9a AML zákona
3. uplatňovat opatření stanovená v § 9 odst. 2 vyhlášky ČNB č. 67/2018 Sb., o některých požadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AML vyhláška“)
4. provádět jiná opatření s ohledem na povahu povinné osoby, její činnost a vlastní hodnocení rizik
5. v rámci detekce a oznamování podezřelých obchodů (dále jen „OPO“) dle § 18 AML zákona nesměšovat oznámení, jejichž základem je § 6 odst. 2 AML zákona, tj. obligatorní OPO související s uplatňováním mezinárodních sankcí, ale zohledňovat znak podezřelosti, který je uveden v rámci demonstrativního výčtu v § 6 odst. 1 písm. h) AML zákona.

1. Hodnocení rizik a vnitřní předpisy povinné osoby (§ 21 a § 21a AML zákona)

Povinná osoba musí promítnout do svého hodnocení rizik a svých vnitřních předpisů zařazení Ruska na seznam vysoce rizikových třetích zemí. Při posuzování rizik praní špinavých peněz a financování terorismu (dále jen „ML/FT rizika“) musí povinná osoba podle § 21a odst. 1 AML zákona zohlednit rizikové faktory uvedené v příloze č. 2 AML zákona. Mezi tyto rizikové faktory mimo jiné patří i země, které poskytují finanční prostředky nebo podporu pro teroristickou činnost nebo ve kterých působí teroristická organizace. S ohledem na usnesení Evropského parlamentu 2022/2896 (RSP) ze dne 23. listopadu 2022, kde se uznává, že Rusko je státem, který podporuje terorismus, je relevantní tento rizikový faktor funkčně propojit s vnitřními předpisy povinné osoby

2. Zesílená identifikace a kontrola klienta (§ 9a AML zákona)

Povinná osoba uplatní opatření zesílené identifikace a kontroly klienta (§ 9a) vždy při

1. uzavírání obchodního vztahu nebo v jeho průběhu s osobou usazenou ve vysoce rizikové třetí zemi (§ 9a odst. 2 písm. a) AML zákona) nebo
2. před uskutečněním obchodu souvisejícího s vysoce rizikovou třetí zemí (§ 9a odst. 2 písm. b) AML zákona).

V rámci zesílené identifikace a kontroly klienta se vždy uplatní opatření v rozsahu, který je potřeba k účinnému řízení ML/FT rizik, zejména opatření uvedená v § 9a odst. 3 písm. a) až e) AML zákona

1. získat další dokumenty a podklady od klienta ve vztahu ke skutečnému majiteli, zamýšlené povaze obchodního vztahu a zdroji peněžních prostředků a jiného majetku klienta a skutečného majitele,
2. jejich ověření z více zdrojů,
3. pravidelný zesílený monitoring obchodního vztahu a obchodů,
4. souhlas člena statutárního orgánu nebo osoby[4] jím pověřené k řízení v oblasti opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu k uzavření obchodního vztahu, případně k jeho pokračování,
5. dále požadavek na provedení první platby z účtu vedeného u úvěrové instituce ze země s rovnocenným AML systémem jako v EU, a
6. případně provádět další opatření zavedená povinnou osobou nad rámec běžné identifikace a kontroly klienta.

Opatření podle písm. a) až d) výše, včetně vlastních opatření zavedených v hodnocení rizik, musí povinná osoba uskutečnit v návaznosti na § 9a odst. 4 AML zákona v případě obchodního vztahu s osobou usazenou ve vysoce rizikové třetí zemi či obchodu souvisejícího s vysoce rizikovou zemí vždy.

Obecně tak lze říci, že vůči Rusku jako vysoce rizikové zemi by si měla každá povinná osoba v souvislosti se svými klienty, obchodními vztahy a obchody nastavit takovou zesílenou identifikaci a kontrolu klienta, která vychází z § 9a AML zákona a jejího hodnocení rizik a vnitřních předpisů, přičemž svým rozsahem odpovídá zjištěnému riziku ML/FT a jeho účinnému řízení.

Pokud jde o obchodní vztah s osobou usazenou ve vysoce rizikové třetí zemi, tak ustanovení § 9a odst. 2 písm. a) AML zákona zahrnuje povinnost uplatňovat zesílenou identifikaci a kontrolu klienta nejen před vznikem obchodního vztahu s novým klientem, ale i v jeho průběhu, tzn. i ve vztahu se stávajícím klientem. V rámci obchodního vztahu se zesílená kontrola klienta váže i k jednotlivým obchodům, které jsou v rámci takového vztahu prováděny. Povinná osoba pak provádí zesílený průběžný monitoring v takové frekvenci a rozsahu, jaké jsou třeba k účinnému řízení ML/FT rizik. Při zvažování toho, jaká další opatření je třeba u konkrétního klienta přijmout, je na místě vzít také do úvahy, který ze stávajících klientů povinné osoby již podléhá zesílené kontrole klienta (tj. před zařazením Ruska mezi vysoce rizikové třetí země).

U obchodu, který souvisí s vysoce rizikovou třetí zemí, se uplatní § 9a odst. 2 písm. b) AML zákona a opatření zesílené identifikace a kontroly se mají provádět před uskutečněním každého takového obchodu. Zákon zde nerozlišuje, zda se jedná o jednorázový obchod či obchod prováděný v rámci obchodního vztahu. V případě jednorázového obchodu se opatření zesílené identifikace a kontroly aplikují vždy a v případě obchodu v rámci obchodního vztahu je opět nutné zohlednit postupy a pravidla vhodná k efektivnímu řízení ML/FT rizik. Pokud jde o obchody realizované v rámci obchodního vztahu, zde je možné v souladu s metodickým pokynem FAÚ č. 9[5] přistoupit ke kontrole obchodů tak, že není třeba aplikovat opatření zesílené identifikace a kontroly klienta na každý obchod související s vysoce rizikovou třetí zemí, pokud se jedná o obdobný typ obchodu (výše částky, příjemce platby, periodicita apod.), který odpovídá informacím, které má povinná osoba o klientovi či obchodním vztahu. Navíc je vhodné konstatovat, že nemusí jít vůbec o obchodní vztah upravený pod písm. a), tedy obchodní vztah s osobou usazenou ve vysoce rizikové třetí zemi.

Pro stanovení rozsahu a typu opatření zesílené identifikace a kontroly klienta vůči obchodům realizovaným v rámci obchodního vztahu povinnou osobou jsou důležitá opatření zejména pod písm. a) až c) § 9a odst. 3 AML zákona, která je třeba vykládat v souladu s § 9 odst. 3 AML zákona. Proces provádění kontroly klienta povinnou osobou by tak měl v tomto ohledu vytvářet podmínky potřebné k posouzení možného rizika ML/FT v závislosti na typu klienta, obchodního vztahu, produktu a obchodu.

Zesílený monitoring obchodního vztahu a obchodů

Na otázku typu „zda je možné provádět transakční monitoring ex-post např. s týdenní frekvencí místo ex-ante?“ je třeba odpovědět, že ex-post plošný transakční monitoring transakcí souvisejících s Ruskem s týdenní frekvenci neodpovídá řízení rizik ani rizikově orientovanému přístupu a navíc je v rozporu se zákonným požadavkem na ex-ante prověřování transakcí (§ 9a odst. 2 písm. b) AML zákona). V souvislosti s řízením ML/FT rizik má povinná osoba povinnost odůvodnit přiměřenost rozsahu kontroly klienta, a to včetně typů jednotlivých opatření a frekvence jejich použití, a doložit způsob jejího provádění dozorčímu orgánu oprávněnému k provádění kontroly plnění povinností podle § 35 AML zákona, a to s ohledem na výše uvedená rizika. Zároveň se musí jednat o postup, který bude zpětně rekonstruovatelný.

K realizaci transakčního monitoringu ex-ante v praxi uvádíme, že jak již bylo uvedeno výše, není třeba aplikovat opatření zesílené identifikace a kontroly klienta na každý obchod související s vysoce rizikovou třetí zemí za předpokladu, že se jedná o obdobný typ obchodu, který odpovídá informacím, které má povinná osoba o klientovi či obchodním vztahu (odpovídající podnikatelský a rizikový profil). Pokud budou obchody prováděné klientem odpovídat předem zjištěným informacím, jedná se o informace zjištěné ex-ante. V rámci naplňování principu KYC tak lze předem od klienta zjistit informace o množství a výši transakcí s Ruskem, identifikaci plátce resp. příjemce, účel prováděných obchodů, a nechat si od klienta (v rámci možností) tyto informace doložit. Ex-post zesílený monitoring i u těchto obchodů je pak vhodným nástrojem pro odhalení případných nesrovnalostí.

3. Vysoce riziková třetí země a opatření stanovená v AML vyhlášce

V souvislosti s Ruskem jako vysoce rizikovou třetí zemí je třeba rovněž při kontrole klienta zohlednit a aplikovat opatření AML vyhlášky stanovená v § 9 odst. 2, která jsou v souladu s opatřeními pro provádění zesílené identifikace a kontroly klienta ve smyslu § 9a odst. 3 AML zákona a nad rámec tohoto ustanovení zakotvují

• širší rozsah požadovaných informací o klientovi obecně, zejména informace o vlastnické a řídicí struktuře klienta, který je právnickou osobou,
• omezení přístupu k některým produktům a službám, které jsou podle posouzení povinné osoby spojené s vyšším rizikem ML/FT.

Na základě § 6 písm. a) bodu 1 a § 7 odst. 2 písm. l) AML vyhlášky je na místě, aby povinná osoba při stanovení rizikového profilu klienta vzala v potaz, pokud jimi disponuje, i informace o osobě, která je právnickou osobou a na které má klient přímou nebo nepřímou účast, či má jinak možnost v ní vykonávat vliv.

4. Jiná AML opatření s ohledem na povahu povinné osoby, její činnost a vlastní hodnocení rizik

Nad rámec § 9a AML zákona a v souladu s § 9 odst. 2 AML vyhlášky mohou povinné osoby uplatnit i jiná konkrétní AML opatření pro řízení ML/FT rizik spojených s Ruskem jako vysoce rizikovou třetí zemí. Jako příklad lze uvést

• nemožnost uplatňovat identifikaci klienta na dálku (§ 11 odst. 7 AML zákona),
• zpřísněné podmínky pro akceptaci klienta s vazbou na Rusko při navazování obchodního vztahu,
• omezování či zpřísňování podmínek poskytování některých služeb nebo produktů (např. u jednorázových obchodů jsou omezeny výše vkladů, není nabízen produkt bezpečnostní schránky, apod.).

Pokud v rámci řízení ML/FT rizik přijímají banky vlastní opatření, kterými omezují obchodní vztahy s klienty, doporučujeme stávající i nové klienty o těchto omezeních včas informovat.

5. Detekce a oznamování podezřelých obchodů

Zařazení Ruska mezi vysoce rizikové třetí země nelze směšovat s uplatňováním mezinárodních sankcí. Proto v případě, že povinná osoba posuzuje (v závislosti na konkrétních okolnostech případu), zda se jedná o podezřelý obchod vzhledem k podezření na praní špinavých peněz a financování terorismu, měla by zohledňovat znak podezřelosti stanovený demonstrativním výčtem v § 6 odst. 1 písm. h) AML zákona, tj. „klientem nebo skutečným majitelem je osoba ze státu, který nedostatečně nebo vůbec neuplatňuje opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu“, za současného vyhodnocení dalších podezřelých znaků a rizikových faktorů ML/FT. Pro oznámení podezřelého obchodu dle § 18 AML zákona tak ve vztahu k Rusku jako vysoce rizikové třetí zemi nebude určující situace subsumovaná v § 6 odst. 2 AML zákona, která se váže k provádění mezinárodních sankcí v ČR.

V praxi je třeba zohlednit nejen vazbu klienta nebo skutečného majitele na vysoce rizikovou třetí zemi, ale v tomto ohledu také rizikovost osoby jednající za klienta, ať již v daném obchodu nebo při vzniku obchodního vztahu.

Při hodnocení vysoké rizikovosti Ruska jako státu, který podporuje terorismus, je třeba vycházet zejména (ale ne výlučně) z jeho aktivit spojených s agresí a válkou vedenou na Ukrajině, kam se mimo jiné řadí podpora militantních a paramilitantních skupin (např. Kadyrovci, Wagnerovci, gardisté). Podpora těchto aktivit bude realizována nejen prostřednictvím ruských státních a polostátních podniků, ale i prostřednictvím soukromého sektoru s přímou či nepřímou vazbou na Rusko. V tomto ohledu by zesílená kontrola klienta měla zajistit dostatek informací o protistraně s vazbou na Rusko, zejména v případech státních podniků či rizikových obchodních sektorů (vojenský, letecký, chemický, apod.). Současně je třeba upozornit, že podezřelost obchodu nelze například vztahovat pouze na skutečnost, že fyzická osoba má státní příslušnost Ruska, ale v rámci hloubkové kontroly klienta je třeba hledat souvislost (kromě vazby na tento stát) i s dalšími indikátory podpory terorismu nebo praní špinavých peněz. Ve vazbě na prohlášení FATF ze dne 24. 2. 2023[6], podle kterého jsou hrozbou možná vznikající rizika vyplývající z obcházení AML/CFT opatření přijatých za účelem ochrany mezinárodního finančního systému, lze usuzovat, že geografické riziko spojené s Ruskem se bude přenášet zejména na země sousedící s Ruskem.