Realitní sektor

Podle § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona jsou povinnou osobou v realitním sektoru tyto tři typy subjektů:

1. osoba, která nakupuje nebo prodává nemovité věci (v rámci své podnikatelské činnosti)
2. realitní zprostředkovatel ve smyslu § 2 písm. b) zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování (ZRZ) tj. ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává uzavření realitní smlouvy, která je smlouvou o nabytí práva, jež obsahuje nebo s nímž je spojeno oprávnění užívat nebo požívat nemovitou věc, byt nebo nebytový prostor, ledaže se jedná o ubytování. Je-li tímto právem nájem, podnájem nebo pacht nemovitosti, pak je povinnou osobou jen tehdy, jestliže výše měsíčního nájemného či pachtovného (platby) přesáhne částku 10 000 EUR. Realitní smlouva pokrývá i družstevní podíl v bytovém družstvu.
3. dražebník dle zákona o veřejných dražbách při činnosti související s dražbou nemovité věci

Pod bod 1 spadají také developeři, a to fyzické i právnické osoby, které investují do výstavby nemovitých věcí určených k jejich dalšímu prodeji.

Vybraná stanoviska a materiály

• V případě, že realitní zprostředkovatel zprostředkovává realitní smlouvu s hodnotou předmětu alespoň 1.000 EUR (pokud se nejedná o realitní smlouvu, jejímž předmětem je oprávnění užívat nebo požívat nemovitou věc, kde AML zákon stanovuje hodnotu alespoň 10.000 EUR), v tento okamžik nastupuje povinnost identifikace klienta stanovená AML zákonem.
   
• Jak má dojít k přezkoumání zdroje peněžních prostředků [konkrétně dlouhodobých úspor, z nichž má být uhrazena akontace hypotečního úvěru]? Neexistuje univerzální odpověď. Postup povinné osoby se musí odvíjet od toho, jak velké riziko legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu představuje každý individuální případ (viz § 9 odst. 3 AML zákona). Typová rizikovost případu vyplývá z jeho obecných charakteristik a je na základě vlastního hodnocení rizik praní špinavých peněz či financování terorismu, které je povinnost provést podle § 21a AML zákona. Finanční analytický úřad uvádí užitečné informace o hodnocení rizik na svých internetových stránkách a ve svém Metodickém pokynu č. 9. Další užitečné informace, zaměřené přímo na realitní zprostředkovatele, naleznete na str. 20 a násl. dokumentu, který připravila (v angličtině) mezinárodní organizace Finanční akční výbor (FATF).
   
• V případě nízkého rizika si můžete vystačit pouze s klientovým čestným prohlášením. Bude tedy stačit, pokud klient pouze uvede, jaký je zdroj prostředků, aniž by to jakkoli prokazoval. Vy toto klientovo prohlášení přezkoumáte tak, že posoudíte, zda je v souladu se všemi ostatními informacemi, které máte resp. již musíte mít k dispozici. Zejména musíte posoudit, zda prostředky odpovídají dané transakci a zda je to v souladu s profilem klienta (tj. s tím, co o klientovi víte). Z prohlášení proto musí být zřejmé, z jakého druhu výdělečné činnosti či nabytého majetku prostředky konkrétně pocházejí. Jestliže tedy klient prohlásí, že se jedná o dlouhodobé úspory, musíte posoudit, zda je to realistické. Pokud dospějete k závěru, že prohlášení je v souladu s ostatními informacemi, tak úspěšně splníte svou povinnost přezkoumat zdroj prostředků. Pokud odhalíte nějaký nesoulad (např. postavení či zaměstnání klienta – klient v exekuci nebo pobírá minimální mzdu - neodpovídá tomu, že uhradí akontaci ve výši 1 000 000 Kč ze svých úspor ze mzdy, vzhledem k nízkému věku není reálné, aby měl tak vysoké úspory), tak od klienta musíte žádat, aby Vám nesoulad vysvětlil a doložil doklady, které jeho prohlášení potvrdí. Klient je povinen poskytnout Vám součinnost (§ 9 odst. 7 AML zákona). Neučiní-li to, pak musíte postupovat podle § 15 odst. 1 AML zákona. V případě vysokého rizika se nesmíte spolehnout jen na čestné prohlášení klienta. Musíte vyjít z dokladů, které jsou více důvěryhodné a ověřitelné a podpoří pravdivost prohlášení (např. daňová přiznání, faktury, smlouvy, výroční zprávy či výpisy z účtu).
   
• Materiál FATF

         FATF Guidance on the Risk-Based Approach for Real Estate Agents