Mezinárodní sankce

Mezinárodní sankce v ČR

Co v České republice rozumíme pod pojmem mezinárodní sankce, stanoví § 2 zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „sankční zákon“). Pro ČR, jakožto členský stát OSN i EU, jsou mezinárodní sankce právně závazné a vynutitelné. Sankce stanovené v rezolucích RB OSN se v ČR provádí nejčastěji prostřednictvím rozhodnutí a nařízení Rady EU či Komise. Rozhodnutí a nařízení Rady EU či Komise jsou přímo použitelná a zpravidla nevyžadují přijímání žádných dalších předpisů na vnitrostátní úrovni. Naopak, je-li sankce přijata pouze Radou bezpečnosti OSN a orgány EU nepřijmou vlastní bezprostředně účinný předpis, vydá vláda ČR v rámci zmocnění sankčního zákona k realizaci sankcí RB OSN své nařízení.

Tam, kde podrobnosti provádění mezinárodních sankcí neupravuje přímo použitelný předpis (rozhodnutí, nařízení Rady či Komise), uplatní se vnitrostátní úprava, v ČR stanovená v sankčním zákoně.

Úloha FAÚ spočívá v koordinaci postupu při provádění mezinárodních sankcí na vnitrostátní úrovni. Podle charakteru omezujících opatření se na provádění mezinárodních sankcí a na kontrole jejich dodržování vedle FAÚ dále podílí v rámci své působnosti i jiná ministerstva a státní orgány. FAÚ, vedle své koordinační role, jako tzv. národní příslušný orgán (z angl. National Competent Authority – NCA) rozhoduje o výjimkách z hospodářských a finančních sankcí (jsou-li přípustné a není-li příslušný jiný správní orgán), zajišťuje správu zmrazeného (zajištěného) majetku a kontroluje a vynucuje (kromě omezení v oblasti obchodu se zbraněmi nebo strategickým zbožím a technologiemi, kde je příslušným Ministerstvo průmyslu a obchodu) dodržování závazných mezinárodních sankcí. Kontrolu dodržování mezinárodních sankcí v rámci své působnosti vykonávají, vedle FAÚ, všechny státní orgány, do jejichž působnosti patří výkon kontroly, a Česká národní banka u jí kontrolovaných subjektů.

K sankčnímu zákonu byly vydány prováděcí vyhlášky o podrobnostech způsobu plnění oznamovací povinnosti a o služebním průkazu pověřených pracovníků Ministerstva financí a dále nařízení vlády k provedení zvláštních opatření k boji proti terorismu. Cílem naposledy uvedeného předpisu je v souladu se zákonem o provádění mezinárodních sankcí zamezit přístup k finančním a hospodářským zdrojům vyjmenovaným státním příslušníkům členských států EU a subjektům sídlícím na území členských států. Konkrétně sankce spočívají v omezeních nebo zákazech v oblasti finančních a investičních služeb a dodávek zboží. Přijetím uvedeného nařízení vlády Česká republika uplatňuje ekonomické sankce podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1373 (2001) a společného postoje Rady 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu.

K postupu při uplatňování mezinárodních sankcí FAÚ vydává metodické pokyny.

Stejně jako České republice hrozí při neplnění závazků postih od orgánů OSN nebo EU, tak i porušování mezinárodních sankcí soukromými osobami nebo podnikatelskými a jinými subjekty může být postihováno citelnou pokutou, v nejzávažnějších případech i prostředky trestního práva (trestný čin porušení mezinárodních sankcí podle § 410 trestního zákoníku). Je proto třeba, aby každý, kdo udržuje nebo hodlá navázat jakékoli obchodní nebo i jiné styky do „rizikových“ oblastí nebo s „rizikovými“ osobami, vždy včas ověřil, zda jeho obchodní partner není uveden mezi těmi, s nimiž jsou styky a obchodní vztahy omezeny nebo přímo zakázány.

FAÚ upozorňuje, že vedle mezinárodních a tedy i v ČR závazných a vynutitelných mezinárodních sankcí, stanovených OSN či EU, některé státy (včetně některých členských států EU) mohou uplatňovat ještě své tzv. národní sankce. Nejedná se však v žádném případě o jakkoli související problematiku se sankcemi OSN či EU. Tyto „národní sankce“ nejsou v ČR právně závazné ani vynutitelné. Problematika sankcí tohoto typu nespadá do působnosti FAÚ, mohou však být posuzovány jako rizikový faktor například při hodnocení rizikovosti klienta.